Účastníci výpravy
- Land Rover Defender 90 (Vladimír Přikryl & Vladimír Přikryl)
- Nissan Terrano (Ondřej Doktor & Roman Doktor)
K této expedici nás inspirovala odloučenost Albánie od okolních zemí. Naplánovali jsme cestu přes celou Albánii, nicméně jsem netušili jaké jsou v Albánii cesty a silnice, že mnohdy urazit 10km vzdušnou čarou je autem na celý den. Expedice začala na začátku července 2007 příjezdem do pohoří Prokletje. Dále jsme pokračovali přes pohoř Thethi do města Shkodëru, po přehradě Komani do údolí Valbon. Odtud dolů na jih údolím Černého Drinu do oblasti Lurských jezer. Během cesty byla pekelná vedra, ale za pár hodin jsme na sobě měli všechno oblečení, co jsme vezli s sebou. Země je opravdu natolik hornatá, že je místy skoro neprostupná, takže je rychlejší se přepravovat trajektem po přehradě, než po totálně rozbitých cestách. Na rozdíl od Rumunska a Ukrajiny, kde jsou většinou úvozové cesty projeté koňskými povozy, nebo rozlehlé poloniny, jedná se v Albánii o cesty úzké, rozbité náklaďáky a lesními stoji. Mnohé cesty jsou stržené lavinami a častými sesuvy půdy. Cesta kolem Lurských jezer je na mapě značena jako silnice druhé třídy, ale ve skutečnosti jsme ji zvládli jen s velkými obtížemi. Ještě, že bylo sucho, protože za deště by byla naprosto nesjízdná.
Co se týče bezpečnosti, není Albánie asi běžnou turistickou oblastí. Těsně před odjezdem jsme na internetu našli článek Albánská mise a trochu jsme znejistěli, protože jsme nevyrazili se satelitními telefony, samopaly a podobně… Po projetí Albánského severu jsme zjistili, že zbraně jsou pro Albánce naprosto samozřejmou věcí, ale pokud se človek chová k místním přátelsky a dodržuje určitá pravidla, bezprostřední nebezpečí mu nehrozí. Horský terén je natolik členitý a porostlý křovinami a nízkými stromy, že se stává skoro neprostupným. Další nebezpečí, které zde číhá, je průměrný věk albánského řidiče – 15 let.
Albánie je velice krásná země, kterou čeká jistě turistický boom, ale nebude to všude a hned, což je dobře!
Fotogalerie
